Ozvučené město

Slyšeli jste někdy při chůzi po městě neobvyklé pípání, či začala najednou tramvaj, do které jste nastupovali mluvit a hlásit své číslo a směr?
Není to nic neobvyklého, to jen kolem prošel asi někdo nevidomý a měl u sebe vysílač VPN. Co to VPN je a k čemu slouží, o tom bude tento text.

co to je

VPN je zařízení, fungující v České republice a na Slovensku, které nevidomému usnadňuje orientaci, hlavně ve velkých městech. Jde o vysílač, kterým nevidomý vyšle povel, který je posléze přijat zvukovým majáčkem, namontovaným na významném orientačním místě.
Takovým místem může být budova, vstup do podchodu, eskalátor, nástupiště tramvaje či vlaku, či nějak významný objekt, jako je jízdenkový automat nebo infopanel.
Druhým použitím je aktivace hlášení na tramvaji, autobusu či trolejbusu, které nevidomému oznámí pomocí externího reproduktoru na vozidle číslo spoje, směr a konečnou zastávku. Pomocí VPN také nevidomý může řidiče upozornit, že nastupuje postižená osoba.

vzhled a varianty

VPN je krabička o velikosti krabičky od zápalek. Má šest tlačítek, každé plní jinou funkci.
Varianta VPN01, kterou tu popisuji je velice nenáročné zařízení, funguje na tužkové baterie a díky svým rozměrům se pohodlně vejde do kapsy u bundy či kalhot.
Je to zařízení asi i dost odolné, vysílač už mi několikrát spadl na zem a stále funguje.
Druhou variantou je VPN02, zabudovaná do slepecké hole. Nevýhodou je náchylnost na otřesy, kterým se při používání slepecké hole nevyhnete, moc nevidomých tuto variantu rádo nemá. Vysílač stojí 2600 Kč a hodně lidí si proto raději pořídí externí verzi, všichni víme, jak „rády“ finanční úřady poskytují jakékoliv příspěvky.

jak a kde funguje

VPN, externí verze, má šest tlačítek, jejichž funkci v krátkosti popíšu.

Číslo jedna aktivuje zvukový maják. Ten může buď pouze vydávat naváděcí zvuk, nebo přidat informaci, na jakém místě se nachází „vstup na nástupiště číslo jedna, severní podchod.“

Číslem dva se k prvotní krátké zprávě spustí nahrávka s delším popisem, u podchodů například informace o tom, kam a jak se dá z podchodu dostat.
Například, „Podchodem vlevo jdete na první nástupiště, podchodem vpravo vyjdete z nádraží. K navádění pomůže i vodící linie na podlaze.“ Tento popis není úplně správný, ale představu by jste si podle něj udělat měli.

Číslo tři aktivuje externí reproduktor na tramvaji, trolejbusu či autobusu a dopravní prostředek zahlásí číslo linky, směr a konečnou stanici.
Například, „linka číslo 1, směr Výstaviště, Bystrc Ečerova.“ Nevýhodu tady představuje občasná nefunkčnost, celé to závisí na informačním systému ve vozidle, který bývá občas porouchaný, nebo hlášení řidiči záměrně vypnou, nebo jej zapomenou zapnout.

Číslo čtyři řidiči oznámí, že nastupuje postižená osoba, v metru automaticky otevře dveře v celé soupravě a u nových typů tramvají vysune plošinu pro nástup. Pokud jste tedy na stanici metra v Praze najednou zaslechli, „otevření dveří aktivováno,“ jde právě o povel číslo čtyři z VPN.

Číslo pět aktivuje na přechodech zvukovou signalizaci červené či zelené na semaforu. Některé semafory přecházejí na tuto signalizaci na povel, protože si obyvatelé poblíž stěžovali na jejich neustálé klapání a to i v noci. Signalizace je ve výchozím stavu tedy vypnutá, pokud nevidomý aktivuje VPN, zapne se a zhruba po pěti minutách se opět vypne.

Šesté tlačítko využití nemá, výrobce uvádí rezerva, na co čeká nikdo neví. Možná to bude mít co dělat s novými informačními systémy na nádražích, o kterých se mi začínají donášet útržkovité informace. Mělo by se ukázat po novém roce.

Kde tedy, kromě tramvají a přechodů můžeme VPN využít? Vstupy do metra a eskalátory, informuje např. kam který eskalátor jede, pravý nahoru, levý dolů.
Vstupy na nástupiště vlakových nádraží, vstupy do odjezdové haly, dveře ČD infocentra, informační stojany, jízdenkové automaty.
Letiště V. Havla, vstupy k terminálům, veřejným toaletám, vstupy do odletové/příletové haly, vstupy na nástupiště autobusů před letištěm. Vše i anglicky, jediný případ u nás.
Vstupy do významných budov, Česká pošta, Národní banka.
Z majáčků se ve velkých budovách tvoří celé systémy, u dveří aktivujete jeden a pomocí výše zmíněného rozšiřujícího popisu se dostanete k dalšímu zvukovému majáčku.

závěr

Teď už víte, co je VPN a jak asi funguje. Česko a Slovensko jsou rarita, pokud vím, nic podobného nikde jinde nemají. Německo, Polsko, Rakousko takové navádění nemají, další země nevím, ale dosti o tom pochybuji.
Už velmi dlouho nevidomí v Česku VPN využívají a stále velká část vidící populace velice prapodivně kouká, když začne tramvaj mluvit a podobně.
A lidé koukali ještě více, když tramvaje mluvili a nevidomý nikde. Důvodem byl můj kamarád Stefansabo kterého VPN zaujala, půjčil si ji ode mě a sám brzy napíše vlastní článek, tentokrát z pohledu vidící osoby.
Pro mě je vysílač velmi užitečný, lidí se přeci nemusím pořád dokola ptát, kam tramvaj jede, co je to za číslo a jestli můžu přes přechod bezpečně přejít. Velmi tedy napomáhá samostatnému pohybu a orientaci.

Filmy a nevidomí

Nedávno se mě někdo ptal, jak se vlastně nevidomí mohou „dívat“ na filmy.
Pro mě a spoustu lidí, které znám je zcela běžná fráze: „Dnes jsem viděl v televizi tohle, dnes jsme koukali na dvd na tamto.“ Spoustě vidících lidí přijde u nevidomých slovní spojení „dívat se na“ zvláštní.

Jenže, pokud by měl nevidomý člověk říct např. „Dnes jsem na dvd poslouchal film…“ příjde mi tohle osobně ještě zvláštnější.
Takže jak to vlastně s tím díváním se na filmy je?

Komentované filmy

Jde vlastně o zvukové stopy klasických filmů bez obrazu, do kterých je v místech, kde je to potřeba doplněn audiopopis.
uvedu zde příklad:
V první scéně filmu pelíšky se hlavní hrdina Michal připravuje v kůlně na sebevraždu, což není bez obrazu nijak poznat, proto je v tomto hluchém místě přečten komentář „Michal se připravuje na sebevraždu, chystá si oprátku a stojí na bedně.“

Takto komentovaných filmů vzniklo od roku 2001 již velmi mnoho, mezi ty nejznámější
patří např. série Harry Potter, slunce seno, pelíšky, pán prstenů a snowboarďáci.
Výrobou těchto audiopopisů se zabývá občanské sdružení apogeum Brno,
www.apogeum.info
Sdružení tyto filmy nejdříve distribuovalo na svých stránkách zdarma pro všechny, pak je začalo vydávat na cd pro ty, kdo si je předplatili, to kvůli autorským právům.
Jejich komentáře jsou velmi profesionálně načtené, i u nich se však občas objeví drobné chybičky, mnohdy velmi srandovní a vtipné.
Tak např. u komentáře k poslednímu dílu Harryho Pottera se z ničeho nic při čtení závěrečných titulků ozve hláška „kurva, tady je toho napsanýho ještě nějak hodně…“

Kromě združení Apogeum začaly dělat zvukové popisy u filmů i největší české a slovenské televize i když často je komentář dělaný velmi narychlo, třeba u seriálu most udělali v komentáři ze Severky Večerku.

Vládne-li člověk angličtinou, může si filmy a seriály s audiopopisem pouštět na netflixu a má-li nevidomý mobilní zařízení od Applu, lze si na obchodu itunes rovněž koupit či pujčit některé filmy s anglickým audiopopisem.

A zajímavost závěrem, v německu vznikla aplikace, kterou si nainstalujete do mobilu, vezmete si ji sebou do kina a na připojených sluchátcích můžete poslouchat audiopopisy rovnou v kině, aplikace chvíli poslouchá film a pak začne sama audiopopis přehrávat. Bohužel tohle funguje jen v němčině a v Německu.

 

 

A když komentář není?

V tomhle případě nastupují obyčejná lidská představivost a fantazie, či vidící spoludivák, který film komentuje.
Pokud spoludiváka zrovna v okolí žádného nemám a chci sledovat film či seriál, měl by to být takový, ve kterém se dostatečně často mluví.

Nejhorší věc pro nevidomého diváka je, když např. po úvodních titulcích prvních pět minut jen někdo někam jde, něco vezme, pak zase někam jde a pak někoho zastřelí aniž by pronesl jediné slovo.
Tuhle situaci popisuji proto, že konkrétně s ní jsem se setkal v několika bondovkách.
Příběhy o agentu 007, obzvláště ty ze šedesátých let jsou takových hluchých míst plné.
Docela frustrující jsou rovněž zamilované romantické scény, kdy se opět zdánlivě nic neděje, hraje pomalá hudba a na obrazovce je jen ukázáno, jak se dvě postavy vášnivě líbají.

Horším případem jsou ovšem filmy, které jsou primárně namluveny česky, ale v některých místech jsou z různých důvodů vloženy cizojazyčné části.
Každý film, u kterého není komentář nebo u kterého nemám spoludiváka je tedy sázka na nejisto, pokud už od někoho nevidomého nemám předběžně informace, zda se na film dívat dá nebo ne.

Já osobně preferuji filmy žánru sci-fi a fantasy.
Zde jsem měl většinou s výběrem filmů štěstí, 90% snímků, které jsem viděl a to jak na dvd tak v kině byla v celku přístupná a srozumitelná.
Sledování filmů v kině je kapitola sama pro sebe.
Dnešní kina, obzvláště ta ve velkých městech již mají prostorový zvuk, takže člověk má pak ze snímku daleko větší požitek.
Spousta filmů je rovněž uváděna s českým dabingem.
Na ten sice většinou hodně lidí nadává, ale pro mě jako nevidomého je český dabing v kině naprosto vyhovující věc.

V této souvislosti by se ještě hodilo zmínit, jak je to s filmy, které nejsou nadabované a jsou k dispozici jen v originálním znění.
V kině je to jasné, u takového filmu je třeba někdo, kdo nevidomé osobě předčítá titulky.
Úkol pro vidící osobu je to náročný, číst srozumitelně titulky a ještě se soustředit na děj není nic jednoduchého.
Pokud na nedabovaný film koukám doma na počítači, je situace o něco jednodušší.
Jsou-li titulky nahrány ve zvláštním souboru, tzn. nejsou přímo součástí videa, je možnost nechat si je předčítat hlasovou syntézou.
Spoustě lidí tahle možnost k srdci nepřirostla, přece jen hlas je umělý a může někomu dojem z filmu kazit, já osobně jsem si ale na takovéhle předčítání titulků velice rychle zvykl.

A nakonec příklady několika přístupných filmů.
– thor
– Iron man
– série Harry Potter
– série Pán prstenů
– Avatar
– Skála
Naopak mezi filmy, které pro nevidomé opravdu nejsou patří:
– Schindlerův seznam
– Poslední samuraj „převážná část filmu je namluvena japonsky“
– Planeta opic „ta ze 60. let“
– 2001: Vesmírná odyssea

úvod

Drazí čtenáři, tímto textem bych rád představil sebe a svůj blog.

Jmenuji se Pavel Ondra a kromě toho, že se živím jako masér na OSVČ také velmi rád píšu a to na dosti rozmanitá témata.

Na tomhle blogu se tedy budete setkávat s články nejen o masírování, ale i o:

– osvětových textech o nevidomých pro vidící

– recenzích mobilních aplikací a to hlavně s důrazem na přístupnost pro nevidomé

– postřezích a dojmech z testování různých mobilních zařízení opět s důrazem na přístupnost pro nevidomé.

– dojmech z různých vzdělávacích akcí a kurzů.

– různých cestovatelských zážitcích

– zajímavých zážitcích z každodenního života nevidomého a mé masérské praxe.

 

Pokud jste někteří četli i můj starý blog geekblind.cz je většina textů, které tu nyní najdete právě z tohoto blogu, důvodem je to, že považuji za zbytečné platit si dvě domény současně a tak jsem se rozhodl starý blog zrušit, texty z něj přenést sem a pak pokračovat s novými texty tady.

Pokud sem zavítáte jako noví čtenáři, doufám, že se vám budou mé texty a články líbit a rád uvítám jakékoliv náměty, připomínky a návrhy.

 

Pavel Ondra.