O cestování na zemi i ve vzduchu.

Od pátečního posledního článku neuběhly ani dva dny a už tu mám další téma. Jedna zaměstnankyně kiwi mi položila dotaz, jak vlastně nevidomí cestují, vlakem, autobusy nebo letadly, jak to pro nevidomé funguje na nádražích, letištích a v letadlech?
Tady tedy přináším pár faktických postřehů, jak to celé je.

Jen pár technikálií na úvod, bavím li se o mobilní aplikaci jako přístupné nebo nepřístupné, je tím myšleno, že daná aplikace je naprogramována tak, aby čtečka voiceover pro nevidomé uživatele iphonu správně četla vše co má a že se nevidomý v aplikaci může orientovat rychle a mít přehled kde co je.

 

Vlaky a autobusy

 

Začneme hezky od toho nejlehčího, cestování ve veřejné dopravě po české republice.
Při cestách v MHD má nevidomý jízdné zadarmo a to platí i pro jeho průvodce, ať už je dvounohý nebo čtyřnohý.
Ve větších městech, kde je více linek tramvají autobusů nebo trolejbusů má nevidomý k dispozici vysílačku, kterou dá při příjezdu dopravního prostředku povel a dopravní prostředek se nahlas ohlásí číslem a jakým směrem jede.
Většinou ale stejně při příjezdu tramvaje už řidič sám otevře dveře z kabinky a hlásí mi „já su dvanáctka do Juliánova, jedete se mnou?“
A pokud jde o mhd a využívání mobilních aplikací, velice krásně v česku funguje aplikace jízdních řádů od seznamu nebo klasický idos, který dokonce umí u stanic ukázat nejbližší odjezdy.

Posuneme se trochu dále, na cestování po republice.
Jde-li o autobusy nebo vlaky, platí tu podobně jako u MHD slevy, s tím, že nevidomý platí 25% jízdného a doprovod, dvounohý nebo čtyřnohý jede zdarma.
Nákup jízdenek je také velice jednoduchý a rychlý, regiojet,flixbus i české dráhymají plně nebo téměř plně přístupné aplikace pro nákup lístků. To téměř platí třeba u regiojetu, kde si sám nevidomý na iphonu nemůže vybrat svoje sedadlo, tady aplikace přístupná není.
V poslední době, kdy se z Brna jezdí po republice ze tří různých nádraží.se mi také osvědčila aplikace blablacar, bývalá spolujízda, kdy se prostě svezu s někým autem. Před měsícem jsem tak jel do Opavy a zpět a bylo to stokrát komfortnější než jezdit někam do Králova pole na vlak.

Pokud jde o cesty do okolních zemí, rakousko německo Maďarsko slovensko polsko všichni naši velcí dopravci tam samozřejmě jezdí také takže nákup lístků probíhá stejně jako počesku s tím rozdílem ale, že pokud chci třeba do Německa využít u ČD doprovod zdarma, musím si lístek koupit zpáteční a přímo na pokladně, v aplikaci ani na eshopu to nelze.

No a jak je to na nádražích? Vzhledem k tomu, že bydlím v Brně tak teď pro mě dost špatné.
Kdo z vidících někdy zažil Brno dolní nádraží v nedělní večerní špičce, dá mi za pravdu, že mezi těmi desítkami kufrů a lidí proplétat se je opravdu nepříjemné.
Ale abych jen nenadával, tak zrovna včera jsem objevil službu asistence českých drah, kdy si při nákupu lístku minimálně 24 hodin dopředu člověk může objednat na nádraží a na přestupech asistenci průvodčích.
Nedávno jsem byl na nádraží ve Vídni a tam jsem si zase všiml, že po celé budově vedou k nástupištím, eskalátorům, výtahům a vchodům do metra vodicí linky, reliéfní drážky v zemi, které člověk nahmatá bílou holí a může se jimi řídit, takže pokud to tam člověk trochu zná, je místní, může se po nádraží s holí pohybovat velice bezpečně a rychle.

To samé mimochodem z českých náměstí platí u Olomouce, Ostravy Svinova a tuším Pardubic, tam vodicí linky na nástupištích a v halách také mají.

Pokud jde o mobilní aplikace v okolních zemích je to různé. poláci mají obdobu našeho idosu, která je v angličtině a je docela přístupná ale bohužel jsou v aplikaci pořád nějaké reklamy.
Nejhezčí mobilní aplikaci mají rakušáci, tam se to jmenuje kvando a funguje i v Salzburgu i ve Vídni a to jak pro nákup lístků tak pro hledání spojů.
A ve velkých městech samozřejmě skoro po celé evropě funguje i vyhledávání tras veřejné dopravy v google mapách.
Pokud já jezdím někam do zahraničí mám tu výhodu, že většinou jezdím s mámou takže já hledám spojení a mamka podle toho pak hledá nástupiště a tramvaje.

letadla

 

a jak je to s letadly a letišti?
Za svůj život už jsemletěl minimálně desetkrát, zpáteční let, tak už jsem nějaké ty poznatky taky nasbíral.
Na většině letišť lze při odbavení zavazadla požádat o asistenci, která vás dovede prakticky až do letadla. My to s máti využili jen na opravdu velkých letišťích, Dubai Londýn, Istanbul.
Dvakrát se nám také stalo že asistent si myslel, že jsem vozíčkář tak dojel pro nás i s invalidním vozíkem.
To co jsem psal u Vídeňského nádraží o vodicích linkách platí u většiny velkých letišť také, linky vedou k eskalátorům, výtahům a podobně.

V letadlech je to různé, podle toho s jakou aerolinkou letíte. Když jsme letěli s wizzairem letušky si nás skoro ani nevšimly, kddyž jsme letěli s turkish airlines, dali mi bezpečnostní brožuru v braillu v turečtině a když jsem jednou v životě letěl s emirates, bezpečnostní prvky u sedadla mi letuška ukázala rovnou sama.
Sám jsem nikdy ještě neletěl, ale myslím si, že kdybych si nahlásil asistenci, odvedli by mě od odbavení až na sedadlo všude.

Kapitolou velikou je nákup letenek.
Letěl jsem už s minimálně pěti aerolinkami a ani jedna nemá přístupnou aplikaci pro ios.
Vyhledat spoj mi třeba u wizzairu ještě šlo, ale zaplatit letenku už mi nešlo nikde a proces samoodbavení třeba u wizzairu jsem dělal metodou pokus omyl, zda když klepnu na tlačítko pokračovat, že to opravdu udělá to co chci.
Tady je uplně jedno s kým letím, jestli to kupuju u wizzairu kiwi nebo emirates, s nevidomými se prostě nepočítá zatím nikde.
Ještě, že většina aplikací aerolinek už podporuje palubní lístky v aplikaci wallet, což je vestavěná aplikace v iphonu, takže když s někým vidícím to odbavení udělám, přetáhnu si palubní lístek tam a aplikace od applu samozřejmě přístupná je.

Ještě na závěr pár řádků k ubytování.
Zkoušel jsem kupovat ubytování přes airbnb i booking a vzhledem k tomu, že airbnb je plně přístupné pro nevidomé, zůstal jsem u něho, tedy z čistě praktického hlediska. A navíc se mi líbí bydlet přímo u lidí člověk místní aspoň lépe pozná.

Pár postřehů z firmy Kiwi

Dnes dopoledne mě napadlo, že bych mohl opět oživit svůj blog a jelikož jsem se zrovna vrátil z dalšího dopoledne ve firmě kiwi, kde jsem měl tři klienty, napadlo mě, že by nebylo špatné sepsat sem pár postřehů, které jsem od června v téhle firmě jako nevidomý externista nasbíral.

 

Jak to celé začalo.

Jednou v květnu dopoledne jsem se nudil tak jsem si vzal notebook a vyhledal si pár kontaktů na pár personálních oddělení ve firmách v Brně. Napsal jsem jim, že masíruji a zda by měli zájem o mé služby.

Z kiwi se ozvali, dali mi kontakt na paní, co u nich měla na starost wellness aktivity a bylo hotovo.

S paní jsem se potkal a od té doby tam tak dvakrát do měsíce docházím, vždy v pátek, střídám se tam ještě s jedním vidícím masérem.

Jak to funguje a další postřehy

Funguje to velice jednoduše. Když jsem šel do kiwi poprvé, tak jsem jel s mámou o něco dříve abych se naučil trasu od autobusu, která je mimochodem velmi jednoduchá.

Ve finále to stejně vždycky dopadne tak, že mě buď přímo v autobusu někdo vezme sebou protože do kiwi taky jde nebo potkám na půli cesty někoho, kdo mi sám nabídne pomoc a vezme mě sebou. A tady první postřeh, dost často se stane, že osoba, co mě potká nemluví česky. Takže místo otázky, potřebujete pomoci? Se spíše ozve: „Do you need any help?“

 

V kiwi to pak funguje velmi jednoduše. Dostal jsem přístup do systému slack, který se v kiwi používá k interní komunikaci. Vytvořili nám tam kanál pro rezervace masáží a já si vždy jednou týdně třeba v úterý večer napíšu termíny na páteční masáže po půl hodinách a zaměstnanci kiwi, kteří tenhle kanál odebírají se na jednotlivé termíny mohou přihlásit.

Výhodou je, že aplikace slack je celosvětově používána v mnoha firmách  a pamatuje i na nevidomé uživatele iphonu.

 

K masírování samotnému a celkově atmosféře a lidem v kiwi:

– Masáže jsou půlhodinové a probíhají úplně klasicky jak jsem za čtyři roky zvyklý. Někoho bolí krční páteř, někoho bedra, někoho nohy. někdo si chce jen na půl hodiny odpočinout od pracovního kolotoče.

Výhodou je, že v kiwi mají přímo vyhrazenou místnost s lehátkem a veškerými proprietami, takže sebou nemusím tahat prostěradla ani ručníky.

 

Lidé v kiwi jsou z devadesáti procent podobného věku jako já. Velmi často jsou to zvídaví a povídaví lidé, které zajímá spousta věcí. Takže hned druhý člověk co ke mě přišel si všiml, že mi na stole leží Iphone a pak přišel klasický kolovrátek: „Jak používáte telefon?“ „ono to umí mluvit?“ „Zkoušel jste na Iphonu aplikaci kiwi?“ Takže opět nastává taková ta situace, o které jsem už pár lidem vykládal, kromě toho, že u masáží lidem pomohu od bolesti zad a dám jim možnost zrelaxovat se, funguje tu nevtíravou formou i osvěta o tom, jak žijí nevidomí lidé a co vše mohou nebo nemohou dělat.

 

No a co mezi masážemi? V kiwi mají v přízemí firemní kantýnu ale té já moc nevyužívám neb si dídlo vozím sebou. Mají tu i kuchyňku se dvěma mikrovlnkami, automatem na vodu a kávu.

Hodně se mi líbí, že ač je automat na kávu dotykový, vždy se najde někdo, kdo mi s ním pomůže. Jen si musí člověk dát pozor a pokud nepochodí s češtinou přepnout na angličtinu. Tenhle jev je vůbec častý v celé firmě, třeba dnes se mi stalo, že jsem vycházel z masérny a opět se ozvalo známé: „Do you need any help?“ já automaticky něco zahlásil a až u výtahů se ukázalo, že dotyčný pomocník byl Slovák.

 

Hodně se mi i líbí, jak rozmanitý personál člověk v kiwi potká. Dnes ke mě přišly slečny z ukrajiny, argentiny a Slovenska.

 

A na závěr úplně jeden zvláštní případ, na který nikdy nezapomenu a který mne velmi potěšil.

Moje úplně první klientka v kiwi byla paní ze Slovenska. Odskočila si na masáž z personálního oddělení, tudíž měla dosti nabitý pracovní rozvrh.

Ale i tak, když jsme s masáží skončili, našla si sama od sebe chvíli a dvakrát se mnou prošla cestu z masérny ke kuchyňce a zpět přičemž mi ještě mezi tím hlásila, které dveře mýjíme, že tohle je WC a tohle šatna.

 Nakonec mi poslala do zprávy heslo na wifi a mile se se mnou rozloučila.

Tenhle zážitek na závěr celkově vystihuje atmosféru v celém kiwi. Ať už dole na recepci, nebo ve výtazích nebo nahoře v pátém patře hodně často se objeví někdo kdo třeba jen jde kolem a automaticky se zeptá, jestli něco potřebuji, kam jdu a zda tam chci dovézt. Všeobecně jsou lidé milí, pohodoví a otevření.

 

Sečteno a podtrženo

V kiwi mě práce baví. Dvakrát do měsíce mám v pátek změnu. Jsem rád, že mohu lidem pomoci nebo jim dám možnost zrelaxovat se. Hodně často tam potkávám přívětivé a zajímavé lidi.  Líbí se mi jejich přístup k nevidomým obecně.

A jediné, co se mi nelíbí ale to s kiwi souvislost nemá žádnou, jsou šílené zácpy na podvečer, když se vracím autobusem do centra, posledně jsme z Kampusu na nádraží jeli skoro hodinu.