O cestování na zemi i ve vzduchu.

Od pátečního posledního článku neuběhly ani dva dny a už tu mám další téma. Jedna zaměstnankyně kiwi mi položila dotaz, jak vlastně nevidomí cestují, vlakem, autobusy nebo letadly, jak to pro nevidomé funguje na nádražích, letištích a v letadlech?
Tady tedy přináším pár faktických postřehů, jak to celé je.

Jen pár technikálií na úvod, bavím li se o mobilní aplikaci jako přístupné nebo nepřístupné, je tím myšleno, že daná aplikace je naprogramována tak, aby čtečka voiceover pro nevidomé uživatele iphonu správně četla vše co má a že se nevidomý v aplikaci může orientovat rychle a mít přehled kde co je.

 

Vlaky a autobusy

 

Začneme hezky od toho nejlehčího, cestování ve veřejné dopravě po české republice.
Při cestách v MHD má nevidomý jízdné zadarmo a to platí i pro jeho průvodce, ať už je dvounohý nebo čtyřnohý.
Ve větších městech, kde je více linek tramvají autobusů nebo trolejbusů má nevidomý k dispozici vysílačku, kterou dá při příjezdu dopravního prostředku povel a dopravní prostředek se nahlas ohlásí číslem a jakým směrem jede.
Většinou ale stejně při příjezdu tramvaje už řidič sám otevře dveře z kabinky a hlásí mi „já su dvanáctka do Juliánova, jedete se mnou?“
A pokud jde o mhd a využívání mobilních aplikací, velice krásně v česku funguje aplikace jízdních řádů od seznamu nebo klasický idos, který dokonce umí u stanic ukázat nejbližší odjezdy.

Posuneme se trochu dále, na cestování po republice.
Jde-li o autobusy nebo vlaky, platí tu podobně jako u MHD slevy, s tím, že nevidomý platí 25% jízdného a doprovod, dvounohý nebo čtyřnohý jede zdarma.
Nákup jízdenek je také velice jednoduchý a rychlý, regiojet,flixbus i české dráhymají plně nebo téměř plně přístupné aplikace pro nákup lístků. To téměř platí třeba u regiojetu, kde si sám nevidomý na iphonu nemůže vybrat svoje sedadlo, tady aplikace přístupná není.
V poslední době, kdy se z Brna jezdí po republice ze tří různých nádraží.se mi také osvědčila aplikace blablacar, bývalá spolujízda, kdy se prostě svezu s někým autem. Před měsícem jsem tak jel do Opavy a zpět a bylo to stokrát komfortnější než jezdit někam do Králova pole na vlak.

Pokud jde o cesty do okolních zemí, rakousko německo Maďarsko slovensko polsko všichni naši velcí dopravci tam samozřejmě jezdí také takže nákup lístků probíhá stejně jako počesku s tím rozdílem ale, že pokud chci třeba do Německa využít u ČD doprovod zdarma, musím si lístek koupit zpáteční a přímo na pokladně, v aplikaci ani na eshopu to nelze.

No a jak je to na nádražích? Vzhledem k tomu, že bydlím v Brně tak teď pro mě dost špatné.
Kdo z vidících někdy zažil Brno dolní nádraží v nedělní večerní špičce, dá mi za pravdu, že mezi těmi desítkami kufrů a lidí proplétat se je opravdu nepříjemné.
Ale abych jen nenadával, tak zrovna včera jsem objevil službu asistence českých drah, kdy si při nákupu lístku minimálně 24 hodin dopředu člověk může objednat na nádraží a na přestupech asistenci průvodčích.
Nedávno jsem byl na nádraží ve Vídni a tam jsem si zase všiml, že po celé budově vedou k nástupištím, eskalátorům, výtahům a vchodům do metra vodicí linky, reliéfní drážky v zemi, které člověk nahmatá bílou holí a může se jimi řídit, takže pokud to tam člověk trochu zná, je místní, může se po nádraží s holí pohybovat velice bezpečně a rychle.

To samé mimochodem z českých náměstí platí u Olomouce, Ostravy Svinova a tuším Pardubic, tam vodicí linky na nástupištích a v halách také mají.

Pokud jde o mobilní aplikace v okolních zemích je to různé. poláci mají obdobu našeho idosu, která je v angličtině a je docela přístupná ale bohužel jsou v aplikaci pořád nějaké reklamy.
Nejhezčí mobilní aplikaci mají rakušáci, tam se to jmenuje kvando a funguje i v Salzburgu i ve Vídni a to jak pro nákup lístků tak pro hledání spojů.
A ve velkých městech samozřejmě skoro po celé evropě funguje i vyhledávání tras veřejné dopravy v google mapách.
Pokud já jezdím někam do zahraničí mám tu výhodu, že většinou jezdím s mámou takže já hledám spojení a mamka podle toho pak hledá nástupiště a tramvaje.

letadla

 

a jak je to s letadly a letišti?
Za svůj život už jsemletěl minimálně desetkrát, zpáteční let, tak už jsem nějaké ty poznatky taky nasbíral.
Na většině letišť lze při odbavení zavazadla požádat o asistenci, která vás dovede prakticky až do letadla. My to s máti využili jen na opravdu velkých letišťích, Dubai Londýn, Istanbul.
Dvakrát se nám také stalo že asistent si myslel, že jsem vozíčkář tak dojel pro nás i s invalidním vozíkem.
To co jsem psal u Vídeňského nádraží o vodicích linkách platí u většiny velkých letišť také, linky vedou k eskalátorům, výtahům a podobně.

V letadlech je to různé, podle toho s jakou aerolinkou letíte. Když jsme letěli s wizzairem letušky si nás skoro ani nevšimly, kddyž jsme letěli s turkish airlines, dali mi bezpečnostní brožuru v braillu v turečtině a když jsem jednou v životě letěl s emirates, bezpečnostní prvky u sedadla mi letuška ukázala rovnou sama.
Sám jsem nikdy ještě neletěl, ale myslím si, že kdybych si nahlásil asistenci, odvedli by mě od odbavení až na sedadlo všude.

Kapitolou velikou je nákup letenek.
Letěl jsem už s minimálně pěti aerolinkami a ani jedna nemá přístupnou aplikaci pro ios.
Vyhledat spoj mi třeba u wizzairu ještě šlo, ale zaplatit letenku už mi nešlo nikde a proces samoodbavení třeba u wizzairu jsem dělal metodou pokus omyl, zda když klepnu na tlačítko pokračovat, že to opravdu udělá to co chci.
Tady je uplně jedno s kým letím, jestli to kupuju u wizzairu kiwi nebo emirates, s nevidomými se prostě nepočítá zatím nikde.
Ještě, že většina aplikací aerolinek už podporuje palubní lístky v aplikaci wallet, což je vestavěná aplikace v iphonu, takže když s někým vidícím to odbavení udělám, přetáhnu si palubní lístek tam a aplikace od applu samozřejmě přístupná je.

Ještě na závěr pár řádků k ubytování.
Zkoušel jsem kupovat ubytování přes airbnb i booking a vzhledem k tomu, že airbnb je plně přístupné pro nevidomé, zůstal jsem u něho, tedy z čistě praktického hlediska. A navíc se mi líbí bydlet přímo u lidí člověk místní aspoň lépe pozná.