Audiohraní

Audiohraní

Již delší dobu jsem rozmýšlel a přemýšlel o tom, co bujde tématem mého dalšího blogpostu. Léto před námi, čas dovolených a prázdnin. Takže i téma tohoto článku bude spíše takové odpočinkové, hravé. Řeč bude o tom, jak je to s hrami, nejen na počítači, pro zrakově postižené lidi.

Trocha teorie na úvod

Pokud nevidomý člověk chce hrát na počítači nějakou hru, měla by tato hra splňovat jednoduchý požadavek, musí být navržena a vyvinuta tak, aby ji člověk mohl plně ovládat jen pomocí sluchu. Takže jednoduše řečeno, nevidomému hráči je k ničemu perfektní grafika, zato mu ale hodně pomůže, je-li hra vybavena kvalitním zvukem.

A nemluvím tu jen o tom, že jsou zvuky nahrány ve vysoké kvalitě, člověk v audiohrách využívá zvuky i k přímé interakci s prostředím a prvky hry.

Příklad. V hře, kde řídíte automobil poznáte zatáčku tak, že zvuk motoru se ze středu posouvá na jednu nebo druhou stranu a podle toho pak reagujete. S tím souvisí další důležitá věc, většina audioher vyžaduje ke svému hraní sluchátka, jednak je zážitek ze hry lepší a druhak člověk může přesněji reagovat na různé zvuky z různých směrů a tak podobně.

Většina audioher je pak také vybavena nějakým druhem hlasové navigace. Buď jsou pokyny, hlášky, položky menu a další přehrávány hlasem, který někdo nahrál přímo do hry, nebo se k ohlašování využívá klasický systém převodu na řeč TTS, který má většina nevidomých v systému nainstalovaný.

Druhým typem her jsou takové, u kterých nejde přímo o nějakou interakci za pomoci zvuků. Jsou to hry jako například karetní hry, vědomostní kvízy či velmi známé hledání min.

Tyhle hry jsou většinou navrženy tak, aby plně spolupracovaly s odečítači pro nevidomé a člověk je pak může plně ovládat z klávesnice, např. v editačním poli je zadaná otázka a pomocí klávesy tab člověk vybere z nabízených možností, ty jsou odečítačem samozřejmě čteny.

A cože tedy za audiohry existuje? Je toho spousta, od jednoduchých hříček, přes různé textové hry až po složitější střílečky či dokonce RTS strategie.

Většina audioher, o kterých tu ještě budu psát je v angličtině, pár jich je sice přeloženo do češtiny, ale přímo tady v česku vyvinutých moc není, na prstech jedné ruky by se zpočítat daly.

Jde převážně o projekty studentů informatiky, coby součást diplomových prací.

Příklady her

Konec teorie, pojďme si teď něco říct přímo o pár zajímavých kouscích.

GMA tank commander Řídíte tank, se kterým plníte různé mise. Zničit velitelskou bázi, zničit nepřátelské tanky.

 

Jedna z těch her, které mají velice povedené zvukové a hudební zpracování. Však také není zadarmo, její plnou verzi je nutno zakoupit, její vývojáři si ale určitě ocenit zaslouží.

Alien outback Podstata hry je jednoduchá, z levé nebo pravé strany se blíží zvuk emzácké lodi a vy musíte pracovat s klávesnicí tak, aby jste jej dostali do středu a pak loď sestřelit.

Je to návykové, zábavné a dobré na soustředění, obzvláště v pozdějších úrovních, kde se na vás řítí lodí více naráz. Máte tu různé bonusy, obtížnosti, různé typy zbraní a různé typy emzáckých lodí. Doporučuji určitě vyzkoušet demo, se sluchátky.

Sound RTS RTS strategie typu Warcraft. Sbíráte zlato a dřevo, stavíte farmy, z těch produkujete jídlo, jídlem živíte jednotky, jednotky bojují s nepřáteli. Celé se to ovládá pomocí klávesnice, má to spoustu klávesových zkratek a povelů a je to velice zábavné a člověk u toho musí občas i popřemýšlet.

Bopp it ultimate

Ultimátní zábava a ultimátní dávka koncentrace. Ve hře máte šest zvuků a každému zvuku je přiřazena nějaká klávesa.

Hra vám v náhodném pořadí zvuky pouští a vy musíte na daný zvuk zareagovat stiskem té správné klávesy. Jako podkres k tomu jede rytmus bubnů a čím rychlejší rytmus je, tím rychleji se zvuky přehrávají. A zábava na nedělní odpoledne je na světě. Celé je to na body, skóre můžete po dohrání poslat na server hry a porovnat s ostatními.

Vězeň 163 a horká vřídla Quilidaru Jedna z těch mála her, vyvinutých u nás. Jde o dvoudílnou textově zvukovou sci-fi adventuru, která byla kompletně namluvena studenty z brněnské fakulty informatiky na MU.

Popisovat hru dále je zbytečné, můžete si ji rovnou vyzkoušet, vše je zcela zdarma. Na webu autora je rovněž editor scénářů a tutorial k němu, takže kdyby měl někdo chuť a pustit se do tvorby audiohry pro nevidomé, nic mu v tom nebrání.

Pexeso, bludiště a mise Trojice her z čských luhů a hájů. Bludiště je jednoduché, pomocí šipek se musíte dostat ven z bludiště. Pexeso také asi netřeba představovat, jen místo obrázků tu odkrýváte dvojice zvuků, mnohdy dosti legračních.

Pokud si hry chcete stáhnout, můžete také využít serveru uloz.to: TADY Vše je zcela legální.

Prší Pokud máte rádi karty, můžete si zahrát zvukovou verzi klasického prší a to i s podporou multiplayeru.

Že hra vznikla v ČR asi netřeba dodat, opět je to počin z Brna, tentokrát nevidomého studenta FI, Marka Susčíka. Jeho další tvorbu najdete na jeho Webu je tu pár dalších her a prográmků.

Náhoda Poslední hrou , kterou dnes představím je audio game book z produkce Apogeum OS, které se jinak zabývá komentováním filmů. Jde o příběh, jehož děj ovlivňujete odpověďmi na kladené otázky, stylu: Nastoupíte do auta? Pokud zvolíte ano, ubírá se děj jiným smerem, než kdyby jste zvolili ne.

Hra má velmi kvalitní zvuk a spíš než gamebook bych to nazval interaktivní audiopovídkou.

Nejen na PC

Jak jsou poslední dobou stále populárnější mobilní zařízení, objevují se i pro ně audiohry pro nevidomé. Pro android jich moc není, popravdě o žádné, která by stála za zmínku zatím nevím. Na iOS zařízeních je už situace lepší, také se tu ale rozepisovat nebudu, vydalo by to na samostatný článek. Pokud vás mobilní audiohry zajímají, odkazuji vás na katalog Applevis Ten obsahuje databázi přístupných aplikací pro iOS, včetně spousty her.

Pokud jde o stařičký symbian, který nevidomí v ČR stále používají převážně, byla pro něj přeložena přístupná verze hry hledání min, když jsem svého času Nokii se symbianem vlastnil, na cesty vlakem to byla dobrá zábava.

Závěr

Pokud jste doposud neměli představu, jak že to nevidomí hrají na PC hry, doufám, že po přečtení tohoto textu už budete mít trochu jasno. Já sám se přiznám, že mě hraní audioher v poslední době už moc nebere, jednak jsem z toho asi vyrostl a druhak mám ne zrovna výkonný netbook, který toho moc taky neutáhne.

Každopádně, pokud by jste chtěli vyzkoušet něco sami, či hledali inspiraci například pro to, jak stvořit něco vlastního, odkazuji vás na server Audiogames.net Ten slouží jako databáze audioher, ale obsahuje také recenze, fóra a spoustu dalších věcí.

Pokračovat ve čtení „Audiohraní“

Braillovo písmo a vše kolem něj

Braillovo písmo a vše kolem něj

Poslední dobou se mi na sítích množí dotazy, jak je to vlastně s tím čtením a psaním, když člověk nevidí. Rozhodl jsem se tedy vše pěkně uspořádat a odpovědi vám přinést v tomto textu.

Hned na úvod chci podotknout, že pokud nebude cokoliv komukoliv v textu jasné, může se ptát, případné nejasnosti rád doplním.

 

Braillovo písmo

O braillu slyšel asi už každý.Co to je a jak funguje lze snadno dohledat, materiálů je na internetu spousta a já se tady rozepisovat o teorii nebudu, přikládám jen dva odkazy, kdyby chtěl někdo další informace.

 

česká wiki

A ještě grafická podoba braillské tabulky Braillská tabulka v zip archivu

Braillovo písmo se učí nevidomé děti číst a psát na speciálních základních školách už od první třídy, stejně jako se vidící žáci učí černotisk. Pokud dochází dítě do běžné školy, je integrováno mezi vidící vrstevníky, nastupuje zde speciálně pedagogické centrum, které žákovi a jeho rodině při studiu v integraci pomáhá i v dalších věcech.

Takže například já jsem se učil braill psát a číst už na základní škole, tj. hned v první třídě, a prakticky celých devět let, až po nástup na střední školu jsem při výuce nic jiného nepoužíval.

Ze školní lavice, při zapisování poznámek z češtiny, matematiky, či chemie si nejvíce pamatuji na to, jaký byl ve třídě neskutečný rámus.

Pichtův psací stroj, pomocí kterého se braill zapisuje, je zařízení poměrně hlučné a když je ve třídě sedm píšících lidí, dodnes mě překvapuje, že ti učitelé po celém dni výuky byli schopni ještě něco slyšet.

Další věc, která mi ze základní školy snad ještě někde zůstala, je obrovská kopa složek, naditá papíry se zápisky. Papíry, na které se braill zapisuje, jsou většinou velikosti A4 a jde o něco jako trochu měkčí výkres, pokud by se psalo na klasický tiskový papír, znaky by se při čtení rychle ošoupaly a písmo by tak bylo hůře čitelné.

Navíc tím, jak je písmo vystouplé, zvyšuje se při skládání papírů na sebe mírně tloušťka svazku.

A ještě navíc má braill tu vlastnost, že na papíru zabere o dost více, než klasický černotisk, jeden braillský znak má rozměr cca 0,5 cm a tato velikost je daná, zmenšit ji prostě technicky nelze. Z čehož vyplývá, že jedna černotisková stránka, přepsaná do braillu zabere 2 až 3 papíry a4.

Takže si teď už asi dovedete představit, jak vypadala taková složka se zápisky z literatury po jednom pololetí. A to už vůbec nemluvím o knížkách. Než se přešlo na kroužkovou vazbu, používala se vazba lepená a k tomu ještě tuhé desky.

Taková sto stránková kniha byla velká a těžká a šlo-li o rozsáhlejší dílo, svazky se množily. Pro představu, kdesi doma mi ještě leží jeden díl Tarzana, ten má v braillu tři svazky a jeden svazek bych tipoval tak na 4 CM na výšku.

Po přechodu na kroužkovou vazbu a měkčí desky už se situace zlepšila ale i tak, chtěl-li někdo mít doma větší sbírku knížek, musel si na to vyhradit dosti velký prostor. Čtvrtý díl knížky Harry potter, cca 600 stran, rovná se v braillu zhruba 16 svazků. Když mi je tenkrát doručovali domů a já pošťákovi vysvětloval, že jde o jednu knihu, stěží mi to věřil.

Nejen v češtině

Samozřejmě, braill se používá po celém světě, každá země má při zápisu nějaké odlišnosti. Například v Anglii a Německu jsem se setkal s tzv. zkratkopisem, který, když neznáte, tak máte se čtením docela problém.

 

Nevím přesně, jaká jsou pravidla, ale pokud chci v anglickém zkratkopise napsat např. dvojci písmen ow, použiji k tomu na místo toho znak pro české ó.

A ještě zajímavější je azbuka, tam je to celé překopané úplně, jejich V se píše jako české ř a tak podobně. K tomu si ještě přičtěte ty jejich tvrdé a měkké znaky a máte zhruba představu.

K azbuce bych ještě ale dodal, že dle mého subjektivního názoru je lehčí naučit se ji v braillu než v černotisku.

Na střední škole jsem měl dojem, že vidící kolegové s těmi šílenými znaky bojují více a déle než my, co jsme psali a četli braill. Systém zápisu je pořád stejný, jen bylo třeba se naučit odlišnosti. V černotisku, pokud se nepletu, vypadají některé znaky v azbuce zcela jinak.

Nejen na papíře

S braillem se samozřejmě můžeme setkat i jinde než v knihách. Ve spoustě budov mají výtahy tlačítka s čísly označena braillskými popisky a k tomu i reliéfními čísly z klasického černotisku. Mě osobně mnohdy stačí reliéfní znaky, pokud zná člověk černotisková čísla, nemá většinou problém.

 

Dále se čím dál častěji setkávám s braillskými popisky na krabičkách od léků, tady je ovšem drobný nedostatek, po delší době se písmo ošoupe a některé popisky tak mohou být pro lidi, co už mají horší hmat hůře čitelné.

A na závěr této sekce pár zajímavostí. Tyršovy sady v Brně mají připravenou přímo stezku pro nevidomé, na sloupcích u rostlin jsou cedulky s braillskými popisky, stejné lze ale najít např. i v pražské botanické zahradě, donesla se ke mě zvěst, že i olomoucká zoo má info tabulky s braillskou alternativou.

Počítače, smartphony a tablety

Pokrok je nezastavitelný a v případě čtení a psaní braillova písma tomu není jinak.

 

K počítači, tabletu či chytrému telefonu se dá dokoupit zařízení, které dokáže převést text z obrazovky do braillu. Braillský řádek je zařízení poměrně drahé, cena se pohybuje někde kolem 180000 KČ.

Pokud do něj člověk ale zainvestuje, či mu na něj přispěje stát, může si například zcela potichu číst na počítači, mobilu či tabletu text, který by jinak musel číst přes hlasový výstup, což může být v některých situacích rušivé pro okolí.

Navíc nejnovější modely braillských řádků dokáží komunikovat s ostatními zařízeními pouze přes bluetooth, nejsou potřeba žádné kabely. A například applí produkty mají podporu braillských řádků dosti rozšířenou, kromě čtení obsahu na obrazovce umožňují zadávání textu přímo z řádku, či ovládání zařízení.

Závěrem

Na závěr tohoto textu bych se ještě v rychlosti zmínil o jednom zařízení, které se bohužel ve finále ukázalo jen jako další technická hračka, co se neuchytila.

 

Jmenovalo se to Optacon, pocházelo to odněkud z USA a fungovalo to na principu snímání klasického černotisku kamerou a převodu písma na reliéfní znaky pomocí soustavy vibrujících jehliček.

Optacon se bohužel neuchytil, byl příliš drahý a čtení na něm bylo nepohodlné, po delší době od vibrujících jehliček dosti tuhly prsty.

Braillovo písmo je v poslední době sice stále více vytlačováno, digitalizace se šíří světem, audioknihy, ebooky a další si stále více nacházejí místo i mezi nevidomými čtenáři. A i na přednášce dnes potkáte spíše nevidomého s notebookem či tabletem, než s Pichtovým strojem.

V některých situacích však je braillovo písmo nenahraditelné, cizojazyčné texty je lepší číst v braillu a pokud se někdo zabývá dejme tomu korekturami textů, je pro něj rozhodně lepší, použít pro kontrolu textu braillský řádek a nespoléhat se jen na hlasový výstup.

Pokračovat ve čtení „Braillovo písmo a vše kolem něj“

Užitečné pomůcky pro zrakově postižené

Nejen počítače, mobily a tablety slouží nevidomým jako pomůcky při každodenních činnostech. Existuje i celá řada menších či větších zařízení, která zrakově postiženým usnadňují život při různých činnostech například v domácnosti.

Něco o těchto užitečných pomocnících sepsala již před delší dobou moje kamarádka Klára na náš společný blog Innereye

A jelikož je blog Innereye už docela dost dlouho daný k ledu, napadlo mě, že některé články včetně tohoto přesunu sem k sobě na blog.

Takže, co vše se vlastně dá v domácnosti nevidomé osoby najít? Je toho spousta, není tu vypsáno úplně vše, ale alespoň pro rámcovou představu by to postačit mohlo.

hodinky: Musíte uznat, že otravovat okolí otázkami pokaždé, když chcete vědět, kolik je hodin, je dosti nepraktické. Abychom si takovou obyčejnou věc, jako je čas, ohlídali sami, máme na to speciálně uzpůsobené pomůcky. První z nich je samozřejmě hlasový výstup v mobilním telefonu nebo v počítači. Ten nám přečte všechno, co se nachází na obrazovce, takže logicky i čas.

Další možností jsou hmatové hodinky. Od normálních náramkových hodinek se liší jen tím, že jsou možná trochu větší, mají odklopitelné vrchní sklíčko a místo číslic po obvodu ciferníku mají hmatové tečky. Existují i mluvící hodinky. Ty jsou digitální a čas vám mohou ohlásit anglicky, německy nebo polsky a můžete je používat i jako budík.

indikátor hladiny +indikátor světla: Je to taková malá víceúčelová krabička, z které vybíhají dva drátky ohnuté na stejnou stranu. Těmito drátky se pomůcka zavěsí za okraj nádoby, do které chceme něco nalít, a jakmile se nalévaná kapalina dotkne drátků, přístroj začne pískat, což signalizuje, že nádoba je plná.

Stejná krabička funguje i jako indikátor světla. Když stisknutím určitého tlačítka na krabičce zapnete hlásič světla, začne přístroj vydávat zvuk, při čemž platí, že čím vyšší zvuk, tím více světla je v místnosti.

Kuchyňské a osobní váhy: Další upovídané pomůcky. Váhu určitého předmětu / osoby vám ohlásí hlasovým výstupem, dokonce mluví česky.

Colortest Vypadá to trochu jako ovladač od televize. Když chcete zjistit přibližnou barvu určitého předmětu, namíříte colortest na předmět, stisknete tlačítko a přístroj vám ohlásí barvu. Dokáže i určit přibližný odstín (např. tmavě modrá).

Místo colortestu lze dnes velice dobře využít také aplikaci v iPhone, jmenuje se seeying AI, je od Microsoftu a kromě rozpoznávání barev umí také detekovat intenzitu světla, číst texty, rozpoznávat některé bankovky a detekovat objekty to vše za pomoci fotoapárátu.

kalkulačka: další poměrně velká a celkem i výřečná krabička. Existuje v anglické, německé i české verzi. Funguje prakticky stejně jako kterákoli normální kalkkulačka, jen s tím rozdílem, že vše čte pomocí hlasového výstupu. Nevýhodou je, že většina těchto kalkulaček umí jen základní matematické operace (sčítání, odčítání, násobení, dělení).

zdravotnické pomůcky – teploměr, tlakoměr a měřič cukru: Všechny tyto věci mají hlasový výstup. Existují v několika variantách, včetně té česky mluvící.

Existuje i mluvící digitální pásmo nebo třeba reliéfní krejčovský metr (s hmatovými značkami). Pravítka, úhloměry a kružítka jsou také reliéfní.

V poslední době rovněž zaznamenaly mezi nevidomými popularitu digitální záznamníky/přehrávače s hlasovým výstupem.

Pro ozvučení se zde nepoužívá metoda převodu textu na řeč, jako třeba na mobilech, ale jde o krátké zvukové nahrávky, které se přehrávají např. při pohybu po menu či při stisku tlačítek. Přirovnal bych to např. k hlášení na nádražích, kde jsou informace ohlašovány také pomocí těchto rozkouskovaných nahrávek.

V současnosti jsou dostupná zařízení společností Olympus a Eltrinex a přehrávače, na které lze instalovat alternativní opensource firmware rockbox.

Spoluautorkou textu je Klára Maršálková, bohužel žádný odkaz na osobní web či blog poskytnout jako zdroj nemohu.

Pokud by někoho zajímala kompletní nabídka všech pomůcek, co lze v česku sehnat, může navštívit jejich katalog na Webu tyflopomůcek

Ozvučené město

Slyšeli jste někdy při chůzi po městě neobvyklé pípání, či začala najednou tramvaj, do které jste nastupovali mluvit a hlásit své číslo a směr?
Není to nic neobvyklého, to jen kolem prošel asi někdo nevidomý a měl u sebe vysílač VPN. Co to VPN je a k čemu slouží, o tom bude tento text.

co to je

VPN je zařízení, fungující v České republice a na Slovensku, které nevidomému usnadňuje orientaci, hlavně ve velkých městech. Jde o vysílač, kterým nevidomý vyšle povel, který je posléze přijat zvukovým majáčkem, namontovaným na významném orientačním místě.
Takovým místem může být budova, vstup do podchodu, eskalátor, nástupiště tramvaje či vlaku, či nějak významný objekt, jako je jízdenkový automat nebo infopanel.
Druhým použitím je aktivace hlášení na tramvaji, autobusu či trolejbusu, které nevidomému oznámí pomocí externího reproduktoru na vozidle číslo spoje, směr a konečnou zastávku. Pomocí VPN také nevidomý může řidiče upozornit, že nastupuje postižená osoba.

vzhled a varianty

VPN je krabička o velikosti krabičky od zápalek. Má šest tlačítek, každé plní jinou funkci.
Varianta VPN01, kterou tu popisuji je velice nenáročné zařízení, funguje na tužkové baterie a díky svým rozměrům se pohodlně vejde do kapsy u bundy či kalhot.
Je to zařízení asi i dost odolné, vysílač už mi několikrát spadl na zem a stále funguje.
Druhou variantou je VPN02, zabudovaná do slepecké hole. Nevýhodou je náchylnost na otřesy, kterým se při používání slepecké hole nevyhnete, moc nevidomých tuto variantu rádo nemá. Vysílač stojí 2600 Kč a hodně lidí si proto raději pořídí externí verzi, všichni víme, jak „rády“ finanční úřady poskytují jakékoliv příspěvky.

jak a kde funguje

VPN, externí verze, má šest tlačítek, jejichž funkci v krátkosti popíšu.

Číslo jedna aktivuje zvukový maják. Ten může buď pouze vydávat naváděcí zvuk, nebo přidat informaci, na jakém místě se nachází „vstup na nástupiště číslo jedna, severní podchod.“

Číslem dva se k prvotní krátké zprávě spustí nahrávka s delším popisem, u podchodů například informace o tom, kam a jak se dá z podchodu dostat.
Například, „Podchodem vlevo jdete na první nástupiště, podchodem vpravo vyjdete z nádraží. K navádění pomůže i vodící linie na podlaze.“ Tento popis není úplně správný, ale představu by jste si podle něj udělat měli.

Číslo tři aktivuje externí reproduktor na tramvaji, trolejbusu či autobusu a dopravní prostředek zahlásí číslo linky, směr a konečnou stanici.
Například, „linka číslo 1, směr Výstaviště, Bystrc Ečerova.“ Nevýhodu tady představuje občasná nefunkčnost, celé to závisí na informačním systému ve vozidle, který bývá občas porouchaný, nebo hlášení řidiči záměrně vypnou, nebo jej zapomenou zapnout.

Číslo čtyři řidiči oznámí, že nastupuje postižená osoba, v metru automaticky otevře dveře v celé soupravě a u nových typů tramvají vysune plošinu pro nástup. Pokud jste tedy na stanici metra v Praze najednou zaslechli, „otevření dveří aktivováno,“ jde právě o povel číslo čtyři z VPN.

Číslo pět aktivuje na přechodech zvukovou signalizaci červené či zelené na semaforu. Některé semafory přecházejí na tuto signalizaci na povel, protože si obyvatelé poblíž stěžovali na jejich neustálé klapání a to i v noci. Signalizace je ve výchozím stavu tedy vypnutá, pokud nevidomý aktivuje VPN, zapne se a zhruba po pěti minutách se opět vypne.

Šesté tlačítko využití nemá, výrobce uvádí rezerva, na co čeká nikdo neví. Možná to bude mít co dělat s novými informačními systémy na nádražích, o kterých se mi začínají donášet útržkovité informace. Mělo by se ukázat po novém roce.

Kde tedy, kromě tramvají a přechodů můžeme VPN využít? Vstupy do metra a eskalátory, informuje např. kam který eskalátor jede, pravý nahoru, levý dolů.
Vstupy na nástupiště vlakových nádraží, vstupy do odjezdové haly, dveře ČD infocentra, informační stojany, jízdenkové automaty.
Letiště V. Havla, vstupy k terminálům, veřejným toaletám, vstupy do odletové/příletové haly, vstupy na nástupiště autobusů před letištěm. Vše i anglicky, jediný případ u nás.
Vstupy do významných budov, Česká pošta, Národní banka.
Z majáčků se ve velkých budovách tvoří celé systémy, u dveří aktivujete jeden a pomocí výše zmíněného rozšiřujícího popisu se dostanete k dalšímu zvukovému majáčku.

závěr

Teď už víte, co je VPN a jak asi funguje. Česko a Slovensko jsou rarita, pokud vím, nic podobného nikde jinde nemají. Německo, Polsko, Rakousko takové navádění nemají, další země nevím, ale dosti o tom pochybuji.
Už velmi dlouho nevidomí v Česku VPN využívají a stále velká část vidící populace velice prapodivně kouká, když začne tramvaj mluvit a podobně.
A lidé koukali ještě více, když tramvaje mluvili a nevidomý nikde. Důvodem byl můj kamarád Stefansabo kterého VPN zaujala, půjčil si ji ode mě a sám brzy napíše vlastní článek, tentokrát z pohledu vidící osoby.
Pro mě je vysílač velmi užitečný, lidí se přeci nemusím pořád dokola ptát, kam tramvaj jede, co je to za číslo a jestli můžu přes přechod bezpečně přejít. Velmi tedy napomáhá samostatnému pohybu a orientaci.

Filmy a nevidomí

Nedávno se mě někdo ptal, jak se vlastně nevidomí mohou „dívat“ na filmy.
Pro mě a spoustu lidí, které znám je zcela běžná fráze: „Dnes jsem viděl v televizi tohle, dnes jsme koukali na dvd na tamto.“ Spoustě vidících lidí přijde u nevidomých slovní spojení „dívat se na“ zvláštní.

Jenže, pokud by měl nevidomý člověk říct např. „Dnes jsem na dvd poslouchal film…“ příjde mi tohle osobně ještě zvláštnější.
Takže jak to vlastně s tím díváním se na filmy je?

Komentované filmy

Jde vlastně o zvukové stopy klasických filmů bez obrazu, do kterých je v místech, kde je to potřeba doplněn audiopopis.
uvedu zde příklad:
V první scéně filmu pelíšky se hlavní hrdina Michal připravuje v kůlně na sebevraždu, což není bez obrazu nijak poznat, proto je v tomto hluchém místě přečten komentář „Michal se připravuje na sebevraždu, chystá si oprátku a stojí na bedně.“

Takto komentovaných filmů vzniklo od roku 2001 již velmi mnoho, mezi ty nejznámější
patří např. série Harry Potter, slunce seno, pelíšky, pán prstenů a snowboarďáci.
Výrobou těchto audiopopisů se zabývá občanské sdružení apogeum Brno,
www.apogeum.info
Sdružení tyto filmy nejdříve distribuovalo na svých stránkách zdarma pro všechny, pak je začalo vydávat na cd pro ty, kdo si je předplatili, to kvůli autorským právům.
Jejich komentáře jsou velmi profesionálně načtené, i u nich se však občas objeví drobné chybičky, mnohdy velmi srandovní a vtipné.
Tak např. u komentáře k poslednímu dílu Harryho Pottera se z ničeho nic při čtení závěrečných titulků ozve hláška „kurva, tady je toho napsanýho ještě nějak hodně…“

Kromě združení Apogeum začaly dělat zvukové popisy u filmů i největší české a slovenské televize i když často je komentář dělaný velmi narychlo, třeba u seriálu most udělali v komentáři ze Severky Večerku.

Vládne-li člověk angličtinou, může si filmy a seriály s audiopopisem pouštět na netflixu a má-li nevidomý mobilní zařízení od Applu, lze si na obchodu itunes rovněž koupit či pujčit některé filmy s anglickým audiopopisem.

A zajímavost závěrem, v německu vznikla aplikace, kterou si nainstalujete do mobilu, vezmete si ji sebou do kina a na připojených sluchátcích můžete poslouchat audiopopisy rovnou v kině, aplikace chvíli poslouchá film a pak začne sama audiopopis přehrávat. Bohužel tohle funguje jen v němčině a v Německu.

 

 

A když komentář není?

V tomhle případě nastupují obyčejná lidská představivost a fantazie, či vidící spoludivák, který film komentuje.
Pokud spoludiváka zrovna v okolí žádného nemám a chci sledovat film či seriál, měl by to být takový, ve kterém se dostatečně často mluví.

Nejhorší věc pro nevidomého diváka je, když např. po úvodních titulcích prvních pět minut jen někdo někam jde, něco vezme, pak zase někam jde a pak někoho zastřelí aniž by pronesl jediné slovo.
Tuhle situaci popisuji proto, že konkrétně s ní jsem se setkal v několika bondovkách.
Příběhy o agentu 007, obzvláště ty ze šedesátých let jsou takových hluchých míst plné.
Docela frustrující jsou rovněž zamilované romantické scény, kdy se opět zdánlivě nic neděje, hraje pomalá hudba a na obrazovce je jen ukázáno, jak se dvě postavy vášnivě líbají.

Horším případem jsou ovšem filmy, které jsou primárně namluveny česky, ale v některých místech jsou z různých důvodů vloženy cizojazyčné části.
Každý film, u kterého není komentář nebo u kterého nemám spoludiváka je tedy sázka na nejisto, pokud už od někoho nevidomého nemám předběžně informace, zda se na film dívat dá nebo ne.

Já osobně preferuji filmy žánru sci-fi a fantasy.
Zde jsem měl většinou s výběrem filmů štěstí, 90% snímků, které jsem viděl a to jak na dvd tak v kině byla v celku přístupná a srozumitelná.
Sledování filmů v kině je kapitola sama pro sebe.
Dnešní kina, obzvláště ta ve velkých městech již mají prostorový zvuk, takže člověk má pak ze snímku daleko větší požitek.
Spousta filmů je rovněž uváděna s českým dabingem.
Na ten sice většinou hodně lidí nadává, ale pro mě jako nevidomého je český dabing v kině naprosto vyhovující věc.

V této souvislosti by se ještě hodilo zmínit, jak je to s filmy, které nejsou nadabované a jsou k dispozici jen v originálním znění.
V kině je to jasné, u takového filmu je třeba někdo, kdo nevidomé osobě předčítá titulky.
Úkol pro vidící osobu je to náročný, číst srozumitelně titulky a ještě se soustředit na děj není nic jednoduchého.
Pokud na nedabovaný film koukám doma na počítači, je situace o něco jednodušší.
Jsou-li titulky nahrány ve zvláštním souboru, tzn. nejsou přímo součástí videa, je možnost nechat si je předčítat hlasovou syntézou.
Spoustě lidí tahle možnost k srdci nepřirostla, přece jen hlas je umělý a může někomu dojem z filmu kazit, já osobně jsem si ale na takovéhle předčítání titulků velice rychle zvykl.

A nakonec příklady několika přístupných filmů.
– thor
– Iron man
– série Harry Potter
– série Pán prstenů
– Avatar
– Skála
Naopak mezi filmy, které pro nevidomé opravdu nejsou patří:
– Schindlerův seznam
– Poslední samuraj „převážná část filmu je namluvena japonsky“
– Planeta opic „ta ze 60. let“
– 2001: Vesmírná odyssea

úvod

Drazí čtenáři, tímto textem bych rád představil sebe a svůj blog.

Jmenuji se Pavel Ondra a kromě toho, že se živím jako masér na OSVČ také velmi rád píšu a to na dosti rozmanitá témata.

Na tomhle blogu se tedy budete setkávat s články nejen o masírování, ale i o:

– osvětových textech o nevidomých pro vidící

– recenzích mobilních aplikací a to hlavně s důrazem na přístupnost pro nevidomé

– postřezích a dojmech z testování různých mobilních zařízení opět s důrazem na přístupnost pro nevidomé.

– dojmech z různých vzdělávacích akcí a kurzů.

– různých cestovatelských zážitcích

– zajímavých zážitcích z každodenního života nevidomého a mé masérské praxe.

 

Pokud jste někteří četli i můj starý blog geekblind.cz je většina textů, které tu nyní najdete právě z tohoto blogu, důvodem je to, že považuji za zbytečné platit si dvě domény současně a tak jsem se rozhodl starý blog zrušit, texty z něj přenést sem a pak pokračovat s novými texty tady.

Pokud sem zavítáte jako noví čtenáři, doufám, že se vám budou mé texty a články líbit a rád uvítám jakékoliv náměty, připomínky a návrhy.

 

Pavel Ondra.